OBRANA PROTI ZAMÍTNUTÉ REKLAMACI OD POŠTY ČI OPERÁTORA
Proti zamítnuté nebo nevyřízené reklamaci od poskytovatele poštovních služeb či operátora se spotřebitel může bránit u Českého telekomunikačního úřadu. Pozor by si však měl dát na krátké lhůty! Zmeškáním lhůty totiž zaniká právo na přezkoumání reklamace.
Návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace je podle zákona třeba podat bez zbytečného odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení.
Opožděně podaný návrh na zahájení řízení o námitkách proti vyřízení reklamace ČTÚ zamítne. Otázku prekluze je přitom správní orgán povinen zkoumat z úřední povinnosti. ČTÚ se zabýval námitkou proti vyřízení vad poskytnuté poštovní služby, spojené s uplatněním nároku na náhradu škody ve výši 2.000 korun. Adresát před podáním námitky u České pošty reklamoval poškození zásilky, jejímž obsahem byla socha Ježíše vyrobená z polyresinu. Při přepravě bylo poškozené tělo sochy a její podstavec.
Pošta reklamaci vyhodnotila jako nedůvodnou. Odkazovala přitom na poštovní podmínky, podle kterých „vnější a vnitřní balení musí být přiměřené povaze a hmotnosti věcí tvořících obsah, způsobu a délce přemísťování poštovní zásilky a způsobu, jakým se s poštovní zásilkou bude během poskytování služby manipulovat, včetně případného třídění pomocí mechanických zařízení. Balení musí být dostatečně pevné k tomu, aby účinně chránilo věci tvořící obsah proti možnému poškození v důsledku kontaktu s jinými poštovními zásilkami (třením, tlakem a nárazem). Věci tvořící obsah zásilky musí být zajištěny tak, aby se nemohly poškodit třením, tlakem a nárazem mezi sebou a obalem nebo mezi sebou navzájem.“ Česká pošta ve svém písemném vyjádření k reklamaci konstatovala, že hlavní příčinou poškození obsahu vidí v nedostatečném zabalení zásilky. Uvnitř obalu totiž mohlo dojít k vzájemnému tlaku obsahu velmi vysoké hmotnosti (20 kg) na obal, který ho dostatečně nechránil.
Příjemce zásilky se na ČTÚ s návrhem na zahájení řízení o námitce obrátil až 37. den poté, co byl poštou vyrozuměn o výsledku reklamace. Jeho návrh tak byl podán opožděně. V této souvislosti ČTÚ odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1169/2007: „Institut prekluze využívají prakticky všechna odvětví právního řádu. Lze se s ním setkat v právu soukromém (…), ale též v právu veřejném. (…) Ze širokého zastoupení prekluze v různých právních odvětvích vyplývají také samozřejmě obsahové rozdíly; přesto však vždy zůstávají určité znaky společné, bez nichž by již nebylo možné o prekluzi vůbec hovořit. Mezi ně lze v prvé řadě počítat konstrukci prekluze, založenou na dvou právních skutečnostech: na uplynutí doby a na neuplatnění práva v této době. Důsledkem prekluze je dále vždy zánik samotného subjektivního práva. Konečně za společný rys prekluze je možné považovat i to, že k ní má orgán veřejné moci přihlížet z úřední povinnosti. Tento požadavek je logickým důsledkem závažnosti následků, které jsou s prekluzí spojeny. Účelem jakéhokoliv procesu nikdy není ochrana neexistujících či fiktivních práv, a proto nelze prekludovanému právu poskytovat ochranu.“
V daném případě ČTÚ nezbylo, než z důvodu opožděnosti podání námitky návrh zamítnout, a to i co do nároku na náhradu škody uplatněného podle § 6a odst. 2 zákona o poštovních službách. Dané rozhodnutí je pravomocné.
Zdroj: Monitorovací zpráva Českého telekomunikačního úřadu č. 7/2018